El último grito/Poslední výkřik/The Last Shoutout
(Sin comentario/ Bez komentáře/ No comment)
Apuntos del libro Joseph Campbell: El héroe de las mil caras (1949), Fondo de cultura económica, México, 2009
Výpisky z knihy Joseph Campbell: Tisíc tváří hrdiny, překlad z mexického vydání 2009 - MiRo
Notes from the book Joseph Campbell: The Heroe With a Thousand Faces (1949), Princeton University Press, USA, 2004
(p. 41) La reconciliación con el padre cómo parte del camino de la iniciación...
(p. 41) Smíření se s otcem jako součást stezky zasvěcení...
(En) Atonement with the father as a part of the path to initiation...
--------------------------------------------------
(p. 62) El futuro se ve (en la sociedad moderna) no en los términos inevitables de muertes y nacimientos, sino un sistema concreto de ideales, virtudes i finalidades de uno y como si se establecieran y aseguraron ventajas.
(p. 62) Budoucnost se (v moderní společnosti) nenahlíží v neodvratných meznících smrti a narození, ale jakoby účelem bylo zajistit a zabezpečit konkrétní systém ideálů, ctností a cílů.
(p. 55) The future is regarded not in terms of an unremitting scries of deaths and births, but as though one's present system of ideals, virtues, goals, and advantages were to be fixed and made secure.
--------------------------------------------------
(p.77) La persona común está no sólo contenta sino orgullosa de permanecer dentro de los límites indicados y las creencias populares constituyen la razón de temer tanto el primer paso dentro de lo inexplorado.
(p.77) Obyčejný člověk nejenže je spokojený, je přímo pyšný na to, že pobývá uvnitř vyznačených hranic, a všeobecný názor je důvodem, proč se tolik bojí učinit první krok vstříc neprozkoumanému.
(p. 71) The usual person is more than content, he is even proud, to remain within the indicated bounds, and popular belief gives him every reason to fear so much as the first step into the unexplored.
--------------------------------------------------
(p. 78) Las regiones de lo desconocido (desiertos, selvas, mares profundos, tierras extrañas, etc.) son libre campo para la proyección de los contenidos inconcientes.
(p.78) Oblasti neznáma (pouště, pralesy, hluboká moře, cizokrajné země, etc.) jsou volným polem, na němž se projevují podvědomé obsahy.
(p. 72) The regions of the unknown (desert, jungle, deep sea, alien land, etc.) are free fields for the projection of unconscious content.
--------------------------------------------------
(p.90) El héroe cuya liga con el ego ya está aniquilada, cruza de un lado y de otro los horizontes del mundo, pasa por delante del dragón tan libremente como un rey por todas las habitaciones de su casa. Y allí nace el poder de salvar...
(p.90) Hrdina, jehož boj s egem se již završil, křižuje od pólu k pólu svět, volně se promenuje před zraky draka, tak jako král prochází svými komnatami. A tady se rodí moc zachraňovat...
(p. 82) As the rising smoke of an offering through the sun door, so goes the hero, released from ego, through the walls of the world—leaving ego stuck to Sticky-hair and passing on.
--------------------------------------------------
(p. 97) Y así sucede que si alguien, en cualquier sociedad, escoge para sí la peligrosa jornada (del héroe) a la oscuridad y desciente, intencionalmente o no, a las torcidas curvas de su propio laberinto espiritual, pronto se encuentra en un paisaje de figuras simbólicas... En el vocabulario de los místicos, esta es la segunda etapa del camino, la de „purificación del yo“, cuando los sentidos están „humillados y limpios“, y las energías e intereses „concentrados en cosas transcendentales“. En nuestros sueños... podemos ver... tambien la clave de lo que debemos hacer para salvarnos.
(p. 97) A pakliže si někdo, v kterékoliv společnosti, zvolí, ať už záměrně či nikoliv, onu nebezpečnou (hrdinskou) výpravu do tmy a podzemí křivolakých uliček vlastního duchovního labyrintu... Řečeno jazykem mystiků, ocitne se v druhé části stezky, té, jež se nazývá „očista já“, tehdy se smysly stanou „pokornými a pročistí se“ a pozornost spolu s energií „se soustředí na věci nadsmyslové“. Také v našich snech... lze vysledovat... klíč k tomu, co máme dělat, abychom se spasili.
(p. 92-93) And so it happens that if anyone — in whatever society — undertakes for himself the perilous journey into the darkness by descending, either intentionally or unintentionally, into the crooked lanes of his own spiritual labyrinth, he soon finds himself in a landscape of symbolical figures… In the vocabulary of the mystics, this is the second stage of the Way, that of the "purification of the self," when the senses are "cleansed and humbled", and the energies and interests "concentrated upon transcendental things"… In our dreams… we may see reflected… the clue to what we must do to be saved.
--------------------------------------------------
(p. 103) El héroe debe hacer a un lado el orgullo, la virtud, la belleza y la vida e inclinarse o someterse a lo absolutamente intolerable. Entonces descubre que él y su opuesto no son diferentes especies, sino una sola carne.
(p. 103) Hrdina musí odložit pýchu, ctnost, krásu a život a přiklonit se nebo podvolit tomu naprosto nepřípustnému. Teprve tak zjistí, že on a jeho protějšek nejsou odlišné druhy, nýbrž jedna a tatáž podstata.
(p. 99) He must put aside his pride, his virtue, beauty, and life, and bow or submit to the absolutely intolerable. Then he finds that he and his opposite are not of differing species, but one flesh.
--------------------------------------------------
(p. 110) La mujer, en el lenguaje gráfico de la mitología, representa la totalidad de lo que puede conocerse. El héroe es el que llega a conocerlo… nunca puede ser (la diosa, la mujer, la vida) mayor que él mismo, pero siempre puede prometer más de lo que él es capaz de comprender. Ella lo atrae, lo guía, lo incita a romper trabas. Y si él puede emparejar su significado, los dos, el conocedor y el conocido, serán libertados de toda limitación… El héroe que puede tomarla como es, sin reacciones indebidas, con la seguridad y bondad que ella requiere, es potencialmente el rey, el dios encarnado, en la creación del mundo de ella.
(p. 110) Žena, v názorném jazyce mitologie, představuje souhrn všeho, co lze poznat. Hrdina je tím, který dosáhne onoho poznání... nikdy nepřevýší (bohyně, žena, život) hrdinu samotného, ale vždy může znamenat příslib něčeho víc, než je hrdina schopen pochopit. Ona jej přitahuje, vede jej, podněcuje k tomu, aby přetrhal okovy vztahů a závislostí. A pokud je on schopen rozpoznat její význam, ti dva – ten, který poznává a ta, která je poznávána – budou oproštěni od jakýchkoliv omezení... Hrdina, jenž ji přijme takovou, jaká je, bez nepatřičných reakcí, poskytne jí bezpečí a laskavost, jež vyžaduje, se stane potenciálním králem, vtěleným bohem ve stvoření jejího světa.
(p. 106) Woman, in the picture language of mythology, represents the totality of what can be known. The hero is the one who comes to know… she (the goddess, the woman, the life) can never be greater than himself, though she can always promise more than he is yet capable of comprehending. She lures, she guides, she bids him burst his fetters. And if he can match her import, the two, the knower and the known, will be released from every limitation…The hero who can take her as she is, without undue commotion but with the kindness and assurance she requires, is potentially the king, the incarnate god, of her created world.
--------------------------------------------------
(p. 112) El encuentro con la diosa (encarnada en cada mujer) es la prueba final del talento del héroe de ganar el don de amor (caridad: amor fati), que es la vida en sí misma, que se disfruta como estuche de la eternidad.
(p. 112) Setkání s bohyní (vtělenou v každé ženě) je konečnou zkouškou hrdiny v jeho nadání získat dar neboli talent lásky (milosrdenství: osudová láska nebo též láska ke svému údělu), což znamená život sám o sobě, jenž chutná sladce jako duchna věčnosti.
(p. 109) The meeting with the goddess (who is incarnate in every woman) is the final test of the talent of the hero to win the boon of love (charity: amor fati), which is life itself enjoyed as the encasement of eternity.
--------------------------------------------------
(p. 114) El matrimonio místico con la reina diosa del mundo representa el dominio total de la vida por el héroe, porque la mujer es la vida y el héroe es su conocedor y dueño… las pruebas que sufre el héroe… son el símbolo de esas crisis de realización por medio de las cuales su conciencia se amplifica y se capacita para resistir la posesión completa de la madre destructora, su inevitable desposada. De esa manera sabe que él y el padre son uno solo: él ocupa el lugar del padre.
¿Quiénes son y donde están sus ogros? Ésas son las reflexiones de los enigmas no resueltos de su propia humanidad. ¿Cuáles son sus ideales? Tales son los síntomas de su aferrarse a la vida.
(p. 114) Tajemný sňatek s božskou královnou světa představuje absolutní svrchovanost hrdiny nad životem, protože žena je život a hrdina je ten, jenž jej poznává a vlastní... zkoušky, jež podstupuje hrdina... jsou symbolem obtížnosti jeho realizace a jejich prostřednictvím se rozšiřuje jeho vědomí a rovněž navyšuje schopnost odolat sklonu matky ničitelky, jeho nevyhnutelné nevěsty, vlastnit vše. Na základě toho hrdina ví, že on a otec jsou jedno a totéž: on se nachází na místě otce.
Kdo jsou a kde se nachází jeho strašidelní obři? Jsou to reflexe nerozřešených záhad jeho vlastní lidskosti. Jaké jsou jeho ideály? Takové jsou příznaky jeho lpění na životě.
(p. 111) The mystical marriage with the queen goddess of the world represents the hero's total mastery of life; for the woman is life, the hero its knower and master. And the testings of the hero, which were preliminary to his ultimate experience and deed, were symbolical of those crises of realization by means of which his consciousness came to be amplified and made capable of enduring the full possession of the mother-destroyer, his inevitable bride. With that he knows that he and the father are one: he is in the father's place.
Who and where are his ogres? Those are the reflections of the unsolved enigmas of his own humanity. What are his ideals? Those are the symptoms of his grasp of life.
--------------------------------------------------
(p. 151) Si el Dios es un arquetipo racional, tribal, nacional o sectario, somos los guerreros de su causa; pero si es el señor del universo mismo, seguimos adelante como quien sabe que todos los hombres son sus hermanos… Ya no deseamos ni tememos, somos lo que se ha deseado y se ha temido.
Nirvana significa: La Extinción del Fuego Triple del Deseo, de la Hostilidad y del Engaño… Cuando la mente ha sido dominada, se obtiene la paz de Nirvana.
(p. 151) Pakliže je Bůh rozumovým, kmenovým, národním nebo sektářským archetypem, válčíme v jeho jméně; ale pokud je pánem vesmíru samotného, jednáme jako ten, který ví, že všichni lidé jsou jeho bratři a sestry… Už po ničem netoužíme ani se neobáváme, jsme tím vytouženým a obávaným.
Nirvana znamená: Uhašení trojího žáru Touhy, Nesnášenlivosti a Klamu… jakmile se dosáhne zkrocení mysli, přichází smír Nirvány.
(p. 149-150) If the God is a tribal, racial, national, or sectarian archetype, we are the warriors of his cause; but if he is a lord of the universe itself, we then go forth as knowers to whom all men are brothers… We no longer desire and fear; we are what was desired and feared.
Briefly, Nirvana means "the Extinguishing, of the Threefold Fire of Desire, Hostility, and Delusion… It is by ceasing to feed our fires that the peace is reached.
--------------------------------------------------
(p. 153) en Nirvana: La mente desaparece… descansa en su verdadero estado. Y allí puede quedarse hasta que el cuerpo desvanezca.
(p. 153) v Nirváně: Mysl se vytratí… spočine v pravém stavu bytí. A zde může přebýt až do doby, kdy se rozplyne i tělo.
(p. 152) (In Nirvana)… the mind knows that it is not what it thought: thought goes. The mind rests in its true state. And here it may dwell until the body drops away.
--------------------------------------------------
(p. 175) La agonía de romper las limitaciones personales es la agonía del crecimiento espiritual. El arte, la literatura, el mito y el culto, la filosofía y las disciplinas ascéticas son instrumentos que ayudan al individuo a pesar de sus horizontes limitados a esferas de realización siempre creciente.
(p. 175) Úzkost při odbourávání osobních hranic a omezení je úzkostí duchovního růstu. Umění, literatura, mýtus a kult, filosofie a asketické disciplíny jsou instrumenty, jež pomáhají osobnosti i přes její omezené horizonty dosáhnout těch soustavně se rozšiřujících sfér realizace.
(p. 176) The agony of breaking through personal limitations is the agony of spiritual growth. Art, literature, myth and cult, philosophy, and ascetic disciplines are instruments to help the individual past his limiting horizons into spheres of ever-expanding realization.
--------------------------------------------------
(p. 176)… hasta resumir el cosmos. Finalmente, la mente rompe la esfera limitadora del cosmos hacia una realización que trasciende todas las experiencias de la forma, todos los simbolismos, todas las divinidades: la apreciación de inevitable vacío.
(p. 176)… až do sebe zahrne vesmír. Nakonec mysl prolomí i omezující sféru vesmíru prostřednictvím uvědomění, jež přesahuje veškerá poznání formy, veškerý symbolismus, veškerá božstva: uvědomění si neodvratného prázdna.
(p. 176) …until it subsumes the cosmos. Finally, the mind breaks the bounding sphere of the cosmos to a realization transcending all experiences of form—all symbolizations,
all divinities: a realization of the ineluctable void.
--------------------------------------------------
(p. 191) La sociedad se encela de aquellos que permanecen afuera de ella y ha de venir a tocar a su puerta. Si el héroe no lo desea, el que le perturba sufre un tremendo choque, pero si el escogido sólo se ha retrasado – fascinado por el estado de ser perfecto (que se asemeja a la muerte) – se efectúa un aparente rescate, y el aventurero retorna.
(p. 191) Společnost začne žárlit na ty, kteří zůstávají mimo ni, a přichází klepat na jejich dveře. Pokud si to hrdina nepřeje, ten, který jej vyrušuje, zažije obrovský šok, ale pokud se vyvolený pouze stáhnul do ústraní – fascinován stavem dokonalosti (jež se podobá smrti) – dojde k zjevné záchraně a dobrodruh se navrací zpět (do společnosti).
(p. 192) Society is jealous of those who remain away from it, and will come knocking at the door. If the hero is unwilling, the disturber suffers an ugly shock; but on the other hand, if the summoned one is only delayed —sealed in by the beatitude of the state of perfect being (which resembles death) —an apparent rescue is effected, and the adventurer returns.
--------------------------------------------------
(p. 196) Allí (en el espejo) la divinidad se complace en contemplar su propia gloria y este placer en sí mismo la induce al acto de manifestación o “creación”.
(p. 196) Tam (v zrcadle) si božstvo dopřává potěchy z vlastní nádhery a tohle sebelichocení jej přivádí k aktu manifestace (projevení) nebo “kreace” (stvoření).
(p. 198) Therein (in the mirror) divinity is pleased to regard its own glory, and this pleasure is itself inducement to the act of manifestation or "creation."
--------------------------------------------------
(p. 205) El sabor de los frutos del conocimiento temporal aparta la concentración del espíritu del centro del eón y la dispersa hacia la crisis periférica del momento. El equilibrio de la perfección se pierda, el espíritu vacila y el héroe fracasa.
(p. 205) Chuť plodů přechodného poznání svádí pozornost ducha ze středu věčnosti a rozmělňuje ji až k okrajové krizi okamžiku. Rovnováha dokonalosti se ztrácí, duch rozvažuje a hrdina ztroskotává.
(p. 208) The taste of the fruits of temporal knowledge draws the concentration of the spirit away from the center of the eon to the peripheral crisis of the moment. The balance of perfection is lost, the spirit falters, and the hero falls.
--------------------------------------------------
(p. 216) Los símbolos son sólo los ´vehículos´ de la comunicación; no deben confundirse con el término final, el ´contenido´ de su referencia. No importa lo atractivos o impresionantes que parezcan, no son más que los medios convenientes, acomodados al entendimiento humano.
(p. 217) Symboly jsou pouhými prostředky komunikace; nesmí se zaměňovat s konečným významem, ´obsahem´ toho, na co poukazují. Není důležité, jak moc přitažlivé nebo ohromující se jeví, nejsou více než příslušnými prostředky přizpůsobenými lidskému chápání.
(p. 219) Symbols are only the vehicles of communication; they must not be mistaken for the final term, the tenor, of their reference. No matter how attractive or impressive they may seem, they remain but convenient means, accommodated to the understanding.
--------------------------------------------------
(p. 217) Krishna: Aquel que hace mi trabajo y me mira como la Meta Suprema, aquel que es el devoto Mío y no odia a ninguna creatura, ése vendrá a Mí. Jesús: Él que pierda su vida por mí, la hallará.
El significado es muy claro; es el significado de toda la práctica religiosa. El individuo por prolongadas disciplinas psicológicas, renuncia completamente a todo su apego a sus limitaciones personales, idiosincrasias, esperanzas y temores, ya no resiste a la aniquilación de sí mismo que es el prerrequisito al renacimiento en la realización de la verdad y así madura, al final para la gran reconciliación (uni-ficación). Después de disolver totalmente todas sus ambiciones personales, ya no trata de vivir, sino que se entrega voluntariamente a lo que haya de pasarle; o sea que se convierte en anónimo. La Ley vive en él con su consentimiento sin reservas.
… el milagroso poeta mendicante cuya música apacigua el corazón…
… unas veces lleno de honores, otras insultado, otras desconocido – así vive el hombre realizado, siempre feliz con la suprema dicha.
(p. 217) Krishna: Ten, jenž vykonává mou práci a ke mně vzhlíží jako ke své Metě Nejvyšší, ten, jenž je mým oddaným věřícím a neprojevuje ani necítí nenávist vůči žádné bytosti, ten vstoupí ke Mně. Ježíš: Kdo obětuje svůj život za můj, jej objeví.
Význam těchto slov je velice zřetelný; je smyslem všech náboženských praktik. Individuum se na základě postupně prodlužovaných psychologických cvičení vzdá věškerého lpění na osobních limitech, vlohách a schopnostech, očekáváních a obavách, už nevzdoruje zániku těla i duše, jež je prvotním předpokladem pro znovuzrození do realizace pravdy, a tak v konečném důsledku dozraje k velkému smíření (s-jedno-cení). Poté co zcela rozpustí všechny osobní ambice, již se nesnaží žít, nýbrž se dobrovolně odevzdá tomu, co se má stát; tzn. že se promění v anonymní osobu. Onen Zákon v něm žije s jeho bezvýhradným svolením.
… zázračný žebrající poeta, jehož hudba usmiřuje srdce…
… někdy uctívaný, jindy urážený, někdy neznámý – tak žije člověk dosáhnuvší uvědomění, vždycky šťastný ve svrchované blaženosti.
(p. 219-220) Krishna: He who does My work and regards Me as the Supreme Goal, who is devoted to Me and without hatred for any creature—he comes to Me. Jesus: Whosoever will lose his life for my sake shall find it…
The meaning is very clear; it is the meaning of all religious practice. The individual, through prolonged psychological disciplines, gives up completely all attachment to his personal limitations, idiosyncrasies, hopes and fears, no longer resists the self-annihilation that is prerequisite to rebirth in the realization of truth, and so becomes ripe, at last, for the great at-one-ment. His personal ambitions being totally dissolved, he no longer tries to live but willingly relaxes to whatever may come to pass in him; he becomes, that is to say, an anonymity. The Law lives in him with his unreserved consent.
…the miraculous mendicant bard whose music stills the heart…
…sometimes honored, sometimes insulted, sometimes unknown – thus lives the man of realisation, ever happy with supreme bliss.
--------------------------------------------------
(p. 218) Bhagavad Gita: Haz sin apego el trabajo que tienes que hacer… cédeme todas tus acciones, con la mente concentrada en el Yo, libérate de la nostalgia y del egoísmo, lucha sin dejarte perturbar por la congoja.
(p. 218) Bhagavad Gita: Čiň beze lpění práci, jež je ti určena... přenechej mi veškerou svou činnost, s myslí soustředěnou na Já, osvoboď se z nostalgie a egoismu, usiluj a nenechej se vyrušovat soužením.
(p. 221-222) Bhagavad Gita: Do without attachment the work you have to do. . . Surrendering all action to Me, with mind intent on the Self, freeing yourself from longing and selfishness, fight — unperturbed by grief.
--------------------------------------------------
(p. 227) En cuanto la poesía del mito es interpretable como biografía, historia o ciencia, muere… Además no es difícil demostrar que como ciencia o historia la mitología es absurda.
(p. 227) Jakmile se poetika mýtu vyloží jako životopis, historie nebo věda sejde na úbytě… A navíc není těžké prokázat, že mytologie vnímaná jako věda nebo historie se stává absurdní.
(p. 230-231) Wherever the poetry of myth is interpreted as biography, history, or science, it is killed… Furthermore, it is never difficult to demonstrate that as science and history mythology is absurd.
--------------------------------------------------
(p. 236) Jesús: Porque el reino de Dios está adentro de vosotros.
Este reconocimiento de la naturaleza secundaria de la personalidad en cualquier deidad que se adore es característico de la mayor parte de las tradiciones del mundo. En el cristianismo, mahometismo y judaísmo, sin embargo, la personalidad de la divinidad se enseña como final, lo que hace relativamente difícil para los miembros de estas comunidades de entender cómo pueden superarse las limitaciones de su propia divinidad antropomórfica. El resultado ha sido, por una parte, una general ofuscación de los símbolos y, por otra parte, un fanatismo sin dios, como jamás se ha visto en la historia de la religión.
(p. 236) Ježíš: Jelikož království boží se nachází uvnitř vás samotných.
Pro většinu tradičních kultur celého světa je typické toto rozpoznání druhotné povahy osobnosti v božstvu, jež vyznává. Nicméně v křesťanství, islámu a židovské víře se charakterizuje povaha božstva jako definitivní, což způsobuje, že pro členy těchto komunit je relativně obtížné pochopit, jak překonat omezení vlastní antropomorfní božskosti. Výsledkem se stalo, na jednu stranu, obecné zatemnění symbolů, na druhou stranu, fanatismus bez boha, jaký nepamatuje historie náboženství všech dob.
(p. 240) As Jesus states it, "behold, the kingdom of God is within you
This recognition of the secondary nature of the personality of whatever deity is worshiped is characteristic of most of the traditions of the world. In Christianity, Mohammedanism, and Judaism, however, the personality of the divinity is taught to be final—which makes it comparatively difficult for the members of these communions to understand how one may go beyond the limitations of their own anthropomorphic divinity. The result has been, on the one hand, a general obfuscation of the symbols, and on the other, a god-ridden bigotry such as is unmatched elsewhere in the history of religion.
--------------------------------------------------
(p. 300) La acción del héroe es un continuo quebrarlas cristalizaciones del momento.
(p. 300) Hrdinovo jednání je soustavným rozlamováním krystalizací okamžiku.
(p.311) The hero-deed is a continuous shattering of the crystallizations of the moment.
--------------------------------------------------
(p. 304)… la libertad ganada de la malicia del monstruo… Ella es la ´otra porción´ del héroe mismo, pues ´cada uno es ambos´. Si la estatura de él es la de monarca del mundo, ella es el mundo, y si él es un guerrero, ella es la fama. Ella es la imagen del destino que él debe sacar de la prisión de la circunstancia que lo envuelve. Pero cuando él ignora su destino, o está engañado por consideraciones falsas, ningún esfuerzo de su parte vencerá los obstáculos.
(p. 304)… svoboda vydobytá ze zlověstných spárů příšery… Ta je ´další součástí´ hrdiny samotného, poněvadž ´on i ona jsou obojím´. Pakliže jeho pozice je vládce světa, ona je ten svět, a pokud on je válečník, ona je sláva. Ona je podoba osudu, již on má vytesat ze skály okolností, které ji semknuly. Ale pokud on opomíjí svůj osud, nebo se nechá svést falešnými úvahami, ani sebevětší úsilí mu nepomůže zvítězit v boji s překážkami.
(p. 316) …the freedom won from the malice of the monster… She is the "other portion" of the hero himself—for "each is both": if his stature is that of world monarch she is the world, and if he is a warrior she is fame. She is the image of his destiny which he is to release from the prison of enveloping circumstance. But where he is ignorant of his destiny, or deluded by false considerations, no effort on his part will overcome the obstacles.
--------------------------------------------------
(p. 307) Para el hombre que no se deja llevar por los sentimientos que emanan de las superficies de lo que ve, sino que responde valerosamente a la dinámica de su propia naturaleza – para el hombre que es, como dice Nietzsche: ´una rueda que gira por sí misma´–, las dificultades se disuelven y caminos imprevisibles se abren ante él.
(p. 307) Před tím, jenž nedovolí, aby se jej zmocnily city pramenící z povrchu toho, co vidí, ale s odvahou reaguje na dynamiku vlastní povahy – před tím člověkem, jenž je, jak říká Nietzsche: ´kolo, které roztáčí samo sebe´ – před ním se obtíže vytratí a stezky nepředvídatelné otevřou.
(p. 318) To a man not led astray from himself by sentiments stemming from the surfaces of what he sees, but courageously responding to the dynamics of his own nature—to a man who is, as Nietzsche phrases it, "a wheel rolling of itself' — difficulties melt and the unpredictable highway opens as he goes.
--------------------------------------------------
(p. 310) (El hombre como redentor del mundo)
Han de distinguirse dos grados de iniciación en la mansión del padre. Del primero, hijo vuelve como emisario; del segundo con el conocimiento que “yo y mi padre somos uno”. Los héroes de esta segunda y más alta iluminación son los redentores del mundo, las así llamadas encarnaciones, en su más alto sentido.
(p. 310) (Člověk jako spasitel světa)
Je třeba odlišit dva stupně zasvěcení do příbytku otce. Z prvního stupně se syn vrací jako posel; z druhého, vyššího stupně se navrací s poznáním toho, že “já a můj otec jsme jedno”. Hrdinové tohoto druhého, vyššího stupně osvícení jsou oněmi spasiteli světa, tak zvanými vtěleními, v nejširším slova smyslu.
(p. 322) (The Hero as World Redeemer)
Two degrees of initiation are to be distinguished in the mansion of the father. From the first the son returns as emissary, but from the second, with the knowledge that "I and the father are one." Heroes of this second, highest illumination are the world redeemers, the so-called incarnations, in the highest sense.
--------------------------------------------------
(p. 315) La regla es la de ir al padre, pero más bien a su aspecto no manifiesto que a su aspecto manifiesto, dando el paso al que renunció Bodhisattva: aquel tras el cual no hay retorno… El ego se deshace. Como una hoja muerta en la brisa, el cuerpo continúa moviéndose sobre la tierra, pero el alma se ha disuelto ya en el océano de la beatitud.
(p. 315) Pravidlem a povinností je jít za otcem, tedy spíš za jeho neprojevenou podstatou, než za tou zjevnou, a pustit se za tím, co Bodhisattva označil jako: tam, odkud už není návratu… Ego se vytratí. Jako mrtvý list vlající v povětří, tělo se dál pohybuje na zemi, ale duše se již rozpustila v oceánu blaženosti.
(p. 327) The pattern is that of going to the father, but to the unmanifest rather than the manifest aspect: taking the step that the Bodhisattva renounced: that from which there is no return. Not the paradox of the dual perspective, but the ultimate claim of the unseen is here intended. The ego is burnt out. Like a dead leaf in a breeze, the body continues to move about the earth, but the soul has dissolved already in the ocean of bliss.
--------------------------------------------------
--------------------------------------------------
